Tajemné Karpaty

Země Bílých Karpat je krásná a děsivá. Přestože je otevřena výhledem do dálek, zůstává tajemná, plná příběhů a historie. Návštěvníci instinktivně cítí, že má svou specifickou duchovní hodnotu. Proslavily ji především "bohyně", které sem stále lákají množství turistů. Otázkou je, zda je tato země tajemná, protože zde žily bohyně, nebo zde lidé žili, protože je něčím výjimečná? Možná je odpovědí právě odhalení dalších vrstev příběhů, které se k tomuto prostoru vážou a jsou bohyněmi zakryté.

Pomocnou ruku blíže poznat a odhalit hloubku tohoto prostoru podává průvodkyně Kateřina Kohoutová, která vede poznávací a sebepoznávací cesty po kraji Moravských Kopanic - k studánkám, na louky, kde rostou léčivé byliny, k ovčí farmě s kvalitním sýrem a žinčicí, či do tradiční voňavé pekárny s čerstvým místním chlebem ...

Kopanice se dnes vylidňují a postupně mění na turistické oblasti. I Katka Kohoutová s rodinou se rozhodli přestěhovat blíže k "civilizaci", protože každodenní dojíždění do práce a do školy je velmi náročné. Zejména v zimě. Hned na druhé straně kopce, na Slovensku, si na polosamotě v Horné Súči staví dům Martin Dorot, který se na Slovensko vrátil z Prahy. Rodák z Trenčína se rozhodl skloubit vymoženosti blízkého města s přírodou a klidem na vesnici.

V podstatě už přírodní ráz krajiny daný pohořím Karpat a údolími po obou stranách zde tvořil přirozenou hranici, kde od středověku stály strážní a signální hrady, které jsou dnes opředené legendami a pohádkovými příběhy. Zejména na povážské straně leží množství zřícenin, ale i zachovaných hradů - Trenčínský hrad, Čachtice, či Beckov a Tematín, které byly dokonce vyhlášeny za Národní kulturní památky. Pokud se někdo nespokojí s běžnou turistickou prohlídkou, může klidně přiložit ruku k dílu a zapojit se do opravy hradu Tematín jako dobrovolník a zažít nějaké to dobrodružství. Určitě by to ocenil vedoucí konzervačních prací Mojmír Choma, který se se svým OZ HRAD Tematín snaží o záchranu tohoto historického místa. Odměnou kromě dobrého pocitu může být večer strávený u ohně s kytarou a strašidelnými příběhy o tajemných postavách, dracích či drastické a z čarodějnictví podezřelé Anny - Rosiny Listiusové ...

Dnes při návštěvě roztroušených Moravských Kopanic a slovenské kopaničářské oblasti Horní Súča, si sotva umíme představit těžký život lidí, kteří se zde usazovali v průběhu 17. a 18. století. Samotné označení kopanic vychází z toho, že nepřístupná políčka bylo možné obrábět pouze okopáváním motykou. Jejich odlehlost, sociální a ekonomická izolace vedly k postupnému vylidnění, no současně způsobily, že se tu velmi dlouho udržovaly a zachovaly velmi staré kulturní jevy - písně, kroje ... Celkově vztah k tradicím, o čemž svědčí množství folklórních skupin, dechových hudeb. .. Kopaničáři se pravidelně setkávají na tradičních kopaničářských slavnostech, které navazují na slavnosti československé vzájemnosti ještě z dob první republiky. Symbolem tohoto přátelského vztahu, který nezná hranice, je lípa zasazena rovnou u hraničního kamene.

Silný moment propojení kultur této oblasti patrný na jazyku - na Kopanice se totiž nemluví běžnou řečí, ale mluví se v typickém nářečí. Od běžné češtiny se značně liší, podobá se spíše slovenštině a naopak - dialekt slovenských kopanic se výrazně podobá češtině, určitě žádní čeští ani slovenští turisté se nemusí bát, že se nedorozumí. Vždyť ne nadarmo se tomuto kraji říká také Moravské Slovácko.