Uhorská i Moravská jsou dva vrcholky na hraničním hřebeni v oblasti Horní Lomné a Staškova. Krajinou smrkových lesů smíšených s buky přichází občas od východu přes hranici medvěd. Tady končí Beskydy a začínají Kysuce. Tady leží jeden z nejvzácnějších ekosystémů na české straně Karpat, turistům nepřístupný a přísně chráněný prales Mionší.
A odtud také vzešla nesmrtelná hvězda slovenské kultury. V železničním domku u trati ve Staškově se roku 1924 narodil herec Jozef Króner. Vyprávějí o něm nejen lidé z rodného Staškova, ale také operní zpěvák Jozef Ábel, který Krónera osobně znal. Kariéru prožil v Ostravě i Bratislavě, a svůj domov na penzi našel v chalupě nedaleko Turzovky.
V pralese
„Když jsem poprvé do toho pralesa přišel, zatajil se mi dech. Bylo mi tehdy nějakých čtrnáct, patnáct let a Mionší jsem tenkrát viděl poprvé,“ vypráví ornitolog z Bystřice u Třince Danile Křenek. Je znalcem pralesa Mionši a jeho známí o něm říkají, že je v tom divokém kusu přírody tak skvělým průvodcem, jako slavný přírodovědec a filmař David Attenborough v divočině na všech kontinentech světa. Rodák z Valašska, dnes už pevně vrostlý do regionu Moravsko-slezských Beskyd nás v dokumentu „Brána Kysuc“ provází touto perlou Beskyd, které se nesmí dotknout lidská ruka.
Tento prastarý karpatský hvozd na česko-slovenském pomezí v srdci Beskyd je mimořádně vzácný. Takový nebo velmi podobný prales kdysi pokrýval stráně i horská údolí od dnešní hranice Česka se Slovenskem, po celém Karpatském oblouku až někam na Balkán. A proto je sem přístup přísně zakázaný.
U Jozefa Pepíka
Rodilý Slovák Jozef Ábel byl na přelomu 70. a 80. let operní hvězdou ostravských scén. Když dostal angažmá v opeře Slovenského národního divadla, odstěhoval se do Bratislavy. Přátelé mu říkají Pepík a je to skutečný Čechoslovák, kterému se druhým domovem stala horská chalupa v osadě Hliněná ve stráních nad Turzovkou.
Česky i slovensky mluví plynně a bez akcentu, jakoby oběma jazyky mluvil od narození. Krajinu na pomezí miluje a rád ji pozoruje z výšky, když s kamarádem pilotem usedá do letadla ve Frýdlantu nad Ostravicí, minou Lysou horu a nad Uhorskou a Moravskou proletí bránou Kysúc.
„Já to tady na pomezí miluji. Dostal jsem spoustu nabídek, abych tu chalupu prodal,“ říká Jozef Ábel. „Nikdy v životě bych to neudělal. Mám to sice z Bratislavy dvě stě dvacet kilometrů, ale nikdo to tady neprodám.“
Odtud vzešla hvězda
Dole v údolí přijíždějí z Čadce motoráky do vesnice Staškov. Odtud vzešla nesmrtelná hvězda slovenské kultury. V železničním domku přímo u trati ve Staškově se roku 1924 narodil herec Jozef Króner. O jeho památku pečuje Spolek rodáků Jozefa Krónera, jehož zakladatelem je Krónerův obdivovatel Vladimír Gajdošík.
„Ten domeček je velmi milý. Má kouzelnou atmosféru,“ vypráví Vladimír Gajdošík, když u Krónerova rodného domku odemyká dveře. „Když sem před časem přišla sestra Jožky Krónera, byla celá u vytržení. A podobně se cítíme my, kterým se podařilo hercův rodný dům zachránit.“
Už několik posledních let, vždy v půlce léta, přijíždějí do Staškova výtvarníci ze Slovenska, z Čech, Moravy u Slezska. Pod širým nebem tady poblíž železniční trati tvoří díla inspirovaná krajinou a odkazem Jozefa Krónera. Sochy a plastiky, které tady takto vznikly, daly základ také sochařskému chodníku, vybudovanému v kysucké přírodě.
Gorolské trojmezí