Portášova varta

Osada Kohútka na hraničním hřebeni mezi Halenkovem a Hornou Marykovou patřila k opěrným bodům valašských portášů. Dobrovolní strážci hranice hlídali pomezí před loupeživými Uhry, pašeráky i místními zbojníky. Jejich odkaz je tu stále živý. Muži v dlouhých kabátech, s mohutnými širáky na hlavě, s pistolemi za opaskem a puškami přes rameno pravidelně přicházejí na pomezí a vzpomínají na dobu, kdy tady byl život skutečně nebezpečný. Z horního Pováží na slovenské straně hranice, zase vystupují do hor chlapi trombitáši.

Portáši, kteří první květnový víkend vyrazili na hraniční hřeben, tam nebyli sami. Z horného Pováží, od Púchova tam za nimi přijdou muzikanti Štefánikovci. Hrají na trombity neboli dřevěné píšťaly. Těm větším se říká bačovská trúba, menším pastierský roh. Vedoucí souboru Pavol Štefánik žije v Nimnici, kde trombity také sám vyrábí. „Jsme Valaši cez kopec preguľaný na Slovensko,“ říká Pavol Štefánik. Dlouhé trouby opřou širokým dolním koncem o kamenitou hroudu a vytrubují do krajiny.

Trombity, které vytváří bratr Pavla Štefánika Ján, jsou královnami mezi pastýřskými píšťalami. Tam, kde se v Karpatech pásly ovce, rozšířily se na Slovensku, na Moravě i v Polsku. A je možné, že svůj předobraz měla trombita už v bibli. Když zazněla Jerichova trouba, sypaly se hradby města.

Pokud v historii hranice na valašském hřebeni někdy horaly rozdělovala, křesťanská víra je spojovala. Připomíná to obnovená Cyrilo-metodějská pouť, ke které se věřící z obou stran pomezí scházejí v místě zvaném Kohútka. A společně zpívají při mši lidí dobré vůle.

Hlas trombitů je slyšet až do horské osady Borsenovci, kam se k životu na penzi vrátil místní rodák, pamětník a milovník krajiny Jozef Borseník se svou paní Jitkou.

Pře více než sedmdesáti lety, krátce po 2. světové válce se Jozef Borseník narodil ve dřevěnce na samotě Borsenovci v lesích nad vesnicí Horná Maryková. Ještě jako dítě se s rodiči přestěhoval do Čech, rodina gam hledala práci. Teď se rodák do své rodné roubenky natrvalo vrátil. Většinu roku tam žije se svou českou manželkou Jitkou, chodí krajinou a vzpomíná na dětství a život v Československu.

Česko-slovenská hranice se tady v Javorníkách táhne po hřebeni oddělujícím krajinu široké doliny Velkých Karlovic a kraj horního Pováží. V době, kdy Portáši skutečně strážili hranici před zbojníky a loupeživými Uhry, byl život na pomezí drsný a nebezpečný. Dnes tato romantická krajina Valašska patří nejoblíbenějším cílům turistů z obou stran hranice. Lesy se tady střídají s loukami a široké výhledy ještě dávají tušit dobu, kdy se na hranici hospodařilo.

A pokud Pavol Štefánik o sobě říká, že je Valach „preguľaný“ na Slovensko, pak babička Anny Kovaříkové z moravské strany Beskyd byla zase Slovenkou preguľanou ze Slovensko na Valašsko. Hospodyně Anna Kovaříková s rodinou žije ve Velké Vranči přibližně tři kilomety pod hraničním hřebenem, mají koně, chovají prasata a snaží se hospodařit podobně, jako jejich předkové.